Archiv pro rubriku: Střípky z mého života

Moje zamyšlení nad situacemi, které na své pouti životem potkávám.

foto: Sarka Tesik

Nedělní vycházka Prahou s lidmi, které mám ráda…

Poslední  březnovou neděli se sešla moje rodina. Tedy měla se sejít… je to už skoro tradice, že na každém srazu některá z mých dcer chybí. To není výčitka. Z mého pohledu je to konstatování faktu.  Přestože tu starší skolila jakási viróza, tak s mladší jsme si společný den opravdu užily.

Sdílím tu místa a možná i atmosféru oné neděle v centru Prahy. Vydejte se se mnou po našich stopách, za poznáním zajímavých míst a tajemných uliček staré Prahy.

Den jsme začaly v nádherné kavárně v centru města. V malém barokním domě ve Vodičkové ulici.
A světe div se měli otevřeno už v 10.00 hodin.
Uvítal nás parádní anděl s nápisem „Otevřeno“

foto Sarka TesikProšly jsme dlouhou chodbou, kterou strážil druhý anděl.

Pak se objevily dveře. Jedny vedly do kavárny a druhé na místní dvorek. To bude fajn posezení až  přijdou teplejší dny.

Samotná kavárna je místo, kde mě ovládl pocit, že tu zastavil na chvíli čas.  V tomto časem zapomenutém místě jsme strávily pár hodin. Vypily skvělou kávu, snědly mrkvový dort a ochutnaly Prezidentské cukroví, což jsou oblíbené křehké koláčky TGM s lískovými oříšky.

Další kroky nás vedly hned vedle do pasáže Světozor.
Pasáž má jeden svůj příběh… Týká se oné krásné vitráže s nápisem TESLA. Původně tam totiž měl být nápis Philips. Díky převratu v roce 1948 komunisti rozhodli, že tam bude TESLA. Jeden čin, který lze kvitovat s povděkem 🙂

Prošly jsme pasáží do Františkánské zahrady. Oázy klidu uprostřed řevu velkoměsta. Pokračovaly jsem Perlovkou na Uhelný trh.

Na Uhelném trhu jsem se najednou zasekla u jedné výlohy. Zaujal mě v ní totiž obrovský sud a v něm plno malých tenisových míčků. V další výloze zase sud plný želviček a nakonec sud s tykvemi. Ta barevnost byla nádherná. Já, člověk fotografováním posedlý, jsem naprosto těm barvám podlehla. Podlehla i má dcera. Neboť pronesla posvátnou větu, tedy spíš dotaz: „Nefotilo by se ti to líp zevnitř?“ „Jo, fotilo.“ odpověděla jsem a už jsme vstoupily do království želatinových bonbonů. No řekněte, kdo by odolal také hře barev.

My jsme neodolaly a odnesly si pár medvídků, kyselých kytiček a ještě kyselejších lahviček kola koly. Rodičové POZOR! Pravda je taková, že pokud tento obchod objeví vaše děti je už pozdě… Zemětřesení ve vaší peněžence je nevyhnutelné, ale zvládnutelné.

Bonbónky na cestu a zpět do ulic Prahy. Z Uhelného trhu se vydáme směr ulice Zlatá. Vydaly jsme se průchodem z Michelské do ulice Jilská. V Jilské míjíme dům U 7 andělů, v jehož oknech do restaurace sedí oněch 7 andílků. Anděl za oknem zvláštní jev. Na cestě kolem Absitherie na mě vykoukl kostlivec… No nepije to… Pomíjivost času podtrhuje cesta kolem kostela sv. Jiljí, který stáží pes s pochodní v zubech.

Za chvíli jsme ve Zlaté ulici a raději ji rychle proběhneme. Nápis na zdi hned z kraje ulice hlásá, že jsme ve Stínadlech a můžeme potkat Vonty… a to jsme fakt nechtěly. Zlatou ulicí jsme se rychlým krokem dostaly na Anenské náměstí.

Zde převzala řízení procházky dcera. Prý ji tahám pochybnými uličkami…

Vydala pokyn odbočit vlevo, do ulice Stříbrná. Zdi má pomalované graffiti a na jejím konci někdo vysedává na zdi a chytá tam lelky. Pod ním je vstup do Galerie FOTOGRAFIC a jelikož byla zavřená, její návštěva se nekonala. Jaké bylo mé překvapení, když jsme se ocitly před románskou rotundou sv. Kříže Menšího. Rotunda uprostřed města a v zajetí dopravních značek…

Pozdní odpoledne a hlad nás zavály do správné české paluše V Jirchářích… Nefalšovaná česká hospoda s nápisy po zdi. Jo, mají tam super SKLEP, jen se ho nepovedlo dokumentovat. Tak příště, neboť tam výborně vaří. Podávají se tam panáci, pak jim musíte dát LOVE… vlastně peníze 🙂

Po vydatném pozdním obědě vedou naše kroky k Národnímu divadlu a tady naše nedělní setkání končí. Loučíme se a obě doufáme, že se příště sejdeme všechny.

Díky, že jste dočetli až sem a budu ráda za komentář.
S láskou pro vás napsala
Šárka

P.S. Ještě je tu mapa od strýčka Googla. To kdyby jste měli chuť si  trasu projít s námi.

Pozorování zatmění na Brumlovce...

Částečné zatmění Slunce

Částečné zatmění Slunce proběhlo 20. března 2015 od 9 hodin 36 minut. Maximum se odehrálo v 10 hodin 45 minut a v 11 hodin 57 minut Měsíc opustil sluneční kotouč. Pozorovala jsem částečné zatmění Slunce na Brumlovce a díky mým kolegyním mám já a můj fotoaparát nadále zdravou optiku. Poskytly onu tmavou část z diskety, abychom si ochránily zrak. …a jak se na zatmění díval můj fotoaparát…

Další a poslední zatmění Slunce, které spatříme z našeho území bude v roce 2021.
Možná se ho i dožiju.

Díky, že jste dočetli až sem a děkuji za případné komentáře.

S láskou pro vás napsala
Šárka

Západ slunce nad Kotlaskou

Západ slunce nad Kotlaskou

V den svých narozenin jsem se rozhodla vypravit se na Kotlasku do Libně fotografovat západ slunce. Kotlaska je dělnická usedlost na vršku Hájek, která vznikla za éry  továrníka Antonína Gottlase, v první polovině 19. století.

Soustředěná na čas západu a pár jarních kytek, jsem trochu zbloudila. Došla jsem na Hájek namísto na Kotlasu. Dodala jsem si odvahy a zeptala se místních lidí na Hájku, jak se dostanu na Kotlasku. Celkem bez potíží mi místní pánové poradili. Chvíli se mě vyptávali, cože tu mám v úmyslu dělat a fotografování západu slunce se jim jevilo jako neškodná činnost.  Dali se se mnou do řeči, chvíli mi vyprávěli o místních půtkách s úřady. A ještě přidali, že jít fotit západ slunce zrovna sem je bláhovost sama.

S mírným zdržením jsem nakonec na Kotlasku od Hájku dorazila. Pravda čas se krátil a najít místo, které jsem si pamatovala z posledního výletu před skoro pěti lety se mi nedařilo. Využila jsem jedno vyvýšené místo. Jednoduše jsem vylezla na zídku. Pár lidí, co šlo okolo, se nějak divně koukalo, ale situaci nekomentovali. Mohli tak vznikout fotografie západu slunce na Kotlaskou.

Nakonec se podařil západ slunce vyfotografovat.
Doprovázelo mě na cestě štěkání psů, které moc vlídně neznělo. Nicméně jsem setkávání s nimi přežila bez sežrání. Kočka mě sice zaregistrovala a pak ji zaujalo něco zajímavějšího než moje maličkost.

 Lidi jsem raději nefotografovala, je lepší předcházet kritickým situacím.
Kotlaska svými malými nouzovými stavbami ve strmém svahu se zahrádkami připomíná dávno zmizelou pražskou periferii.

Své putování na Kotlasku končím na Palmovce. Palmovka s autobusovým nádražím a tramvajovou křižovatkou je tak trochu pomníkem komunismu a malinko chaotickou křižovatkou. V 50. a 60. letech zažila Libeň velkou demolici a druhou neméně zničující ještě v 80.letech. Spousta starých domů včetně toho Hrabalova se zbouralo. Velká část libeňské historie je nenávratně v trapu. Zůstávají jen vzpomínky na grafika a spisovatele Bohumila Hrabala. Poslední zastavení je u zdejší židovské synagogy, která tu poněkud osaměle činí na rohu u metra. Má pohnutou historii, zavřeli ji nacisti a udělali z ní skladiště. Tím skladištěm zůstala do doby nedávné. Dnes je vyklizena a čeká na své znovuzrození.

První výprava za západem slunce nad Kotlaskou skončila. Mám v plánu se sem ještě jednou v tomto roce vrátit. Snad nezapomenu na chutné špekáčky pro místní chlupáče 🙂

Díky, že jste dočetli až sem a budu ráda za komentář.
S láskou pro vás napsala
Šárka

P.S. Mapa od strýčka Googla

Rozhovor nemusí být boj...

Neposlouchej cizí hovory aneb síla slov…

Máme tu opět víkend a tedy čas na rekapitulaci prvního březnového týdne roku 2015.
Jaké prožitky či poučení si stojí zato uchovat ve své paměti ?
Jakou lekci mi ten můj život připravil?
Jedna lekce je z mého cestování hromadnou dopravou do práce
a ta druhá přímo od kolegy.

Máma mi vždycky říkala
„Není slušné poslouchat cizí rozhovory.“

Cizí hovory se neposlouchají
Cizí hovory se neposlouchají

No jasně, ale co když to prostě nejde. To by musel jeden mít s sebou stále špunty,
dát si je do uší a nechat je tam celý den, aby vyhověl programu „neposlouchej cizí hovory“. No řekněte, to je přece holý nesmysl. A tak jsem v pozadí vyslechla rozhovor dvou hochů… asi středoškoláků, sedících za mnou.
Tématem jejich hovoru byla děvčata a to je naprosto v pořádku.
I dospělí chlapi se mezi sebou baví o ženách. 🙂 Na tom není nic zvláštního.
Co mě na jejich hovoru upoutalo, jak o těch děvčatech hovořili.

divka-WPChlapci hodnotili své spolužačky slovy: „XY má pěknej zadek. To jo, ale děsně špičatej. A viděl jsi v tělocvičně XY v těch krátkých kalhotkách? Pěkná prdel… Kozy taky nemá špatný. XY je kráva, ta ti hned nedá.
XY je dobrá, do té bych šel. To si dej bacha, má přítele.“  Mezi tím si lustrovali holky na Facebooku a přidávali do přátel. Tedy nic strašného, zcela normální klučičí tlachání.

Slovo-mlceniA najednou slyším slova:
„…mě stačí, že má díru…“

Slova, která zbystřila mou pozornost.

Moje mysl začala fabulovat myšlenky: „Kam se poděla romantika, láska a respekt?
V jakém žije ten chlapec prostředí, že tímto způsobem dokáže zcela bez citu mluvit
o ženách? Jaký je jeho mužský vzor? Jaký je jeho vztah s matkou? Co se stane, až tento chlapec dospěje? Jak bude prožívat své vztahy s druhými, zejména se ženami? Jakým bude partnerem?“
Okno do minulosti

Mysl umí vymýšlet různé scénáře a snaží se mě vtáhnout do svého děje. Podařilo se jí to. Vyvolala ve mě jednu nepříjemnou vzpomínku z minulosti.  Hlavně ji zase znovu neprožívat… Vrátila jsem se rychle zpět do tady a teď, do autobusu a zjistila jsem, že chlapci vystoupili.

Oddechla jsem si a začala se soustředit na něco jiného.
Tu jsem zaregistrovala pocit svého těla…byla mi zima i přesto, že ten den svítilo sluníčko a v busu bylo relativně teplo.

Právě mě opět došlo, jakou sílu mají myšlenky převedené do slov.
Jak slovem můžete druhého povzbudit nebo potopit…
a tak ve stínu hesla…

„Opakování je matka moudrosti“

Ten večer stal kultem SLOVA, tj. ve znamení filmu „Tisíc slov“ s Eddiem Murphym v hlavní roli a dvou krátkých videí „Síla slov“ a „Potvrzení“.

JAKÉ JE POUČENÍ Z TÉTO UDÁLOSTI JSEM SI ODNESLA PRO BUDOUCNOST?

„Neber si cizí řeči osobně.“

A TAKY…

„Vždy si dávej pozor na své myšlenky a slova, kterými se projevuješ. Mluv a chovej se tak, jak chceš, aby s tebou druzí mluvili a chovali se k tobě. To vše při zachování vlastní autenticity.“

STAŇ SE…

Václavské náměstí

Život je premiéra bez generálky…

Nestačíš se naučit svou roli, a už tě vystrčí na jeviště života a řeknou ti: „Tak hraj!“
Když se premiéra nevydaří, může se stát, že bude následovat druhá, obnovená. Můžeš se např. podruhé oženit nebo vdát. Stejné chyby se sice neopakují, ale dělají se jiné. Má to nějaké řešení?
ANO, ale jen jedno skutečné dobré:
STÁT SE REŽISÉREM VLASTNÍHO ŽIVOTA.

Fakýři Na příkopechPřed příchodem na tento svět jsem si pro sebe sepsala krátký životní scénář.
Účelem scénáře je mít jasné cíle, a k jejich dosažení používat individuální přístup.

Všichni máme pro počáteční orientaci na scéně stejný scénář, leč používáme jiný individuální přístup.
Říká se, že opakování je matkou moudrosti.
Oživte si společně se mnou základní desatero z našeho scénáře hry zvané Život.

K desateru jsem přidala můj pohled na jednotlivé scény a  jaký v nich spatřuji cíl pro sebe. Věřím, že pohled z jiného úhlu ve vás  probudí vaši inspiraci.

1. scéna:
Dostaneš tělo – může se ti líbit anebo ne, ale bude tvoje po celou dobu
co jsi na tomto světě.
Jaký je cíl?
Naučit se milovat své tělo, takové jaké je a pečovat o něj s láskou.
Co si to znamená? Jednoduchou věc – pěstovat zdravý životní styl. Zdraví těla i ducha.

2. scéna:
Naučíš se lekce – zapsala jsi se na plný úvazek do školy s názvem „Život“.
Každý den dostaneš šanci se naučit lekci. Buď se ti budou líbit, anebo je
nazveš hloupými a nepodstatnými.
Jaký je cíl?
Naučit se rozpoznat důležité a nedůležité v každé situaci.

3.  scéna:
Neexistují chyby, pouze lekce. Růst je proces plný zkoušek, chyb a pokusů.
Chybné pokusy jsou součástí procesu, stejně jako ty úspěšné.
Jaký je cíl?
Naučit se přijímat chyby. Nahlížet na ně jako na příležitosti k růstu,
nikoliv je vnímat jako vlastní selhání.

4. scéna:Kuchař na Malé Straně
Lekce se opakuje, dokud se ji člověk nenaučí. Každá lekce se bude opakovat
v různých variantách a to dokud se ji nenaučíš. Teprve pak můžeš jít na další lekci.
Jaký je cíl?
Poučit se s chyb, udělat to jinak než minulosti.
Tady se musím hodně soustředit, neboť rutinní programy v myšlení dá hodně práce změnit. Řekla bych, že je tahle scéna nejdůležitější, ale taky nejnáročnější ve své realizaci.
Zde začíná změna v řízení. Nastává přechod z autopilota na ruční řízení.

5. scéna:
Naučením lekce proces zdaleka nekončí. Lekce jsou trvalou součástí  tvého
života a pokud jsi naživu, čeká tě mnoho lekcí, které je třeba se naučit.
Jaký je cíl?
Naučit se být stále ve střehu! Hlídat své myšlenky a činy.
Skoncovat s nevědomostí a začít být vědomá!
Znamená to převzít řízení svého života z autopilota na ruční řízení.

6. scéna:
Žij přítomností – buď vděčná za to, co máš právě teď a nestresuj se budoucností.
Jaký je cíl?
Naučit se soustředit se na příjemné situace a pocity každý den. S železnou pravidelností  provozovat cvičení vděčnosti, například využít „Cvičení tří dobrých věcí“. Naučit se chápat, že to čemu věnuji pozornost roste. Naučit se věnovat pozornost a soustředění tomu, kde chci růst. Znamená to plný přechod na ruční řízení.
Tvořím svou budoucnost svými myšlenkami a činy právě teď.

Herec, divák nebo režisér?
Herec, divák nebo režisér?

7. scéna:
Lidé kolem tebe jsou tvým zrcadlem. nemůžeš někoho milovat či nenávidět,
aniž by to odráželo něco, co miluješ, či nenávidíš na sobě.
Jaký je cíl?
Naučit se sebekontrole. Naučit se poznat sílu slov a používat je s rozvahou. Dříve než někoho či něco odsoudím či mě přepadnou jiné nepříjemné myšlenky, položím dotaz sama sobě. Co je to, co ve mě vyvolává nepříjemný pocit a PROČ? Tomu odpovídá rčení našich předků…

„Dvakrát měř, jednou řeš.“

 

8.scéna:
Odpověď leží v tobě. Všechny odpovědi na tvé životní otázky leží v tobě.
Jediné, co je třeba dělat, je hledat, naslouchat a věřit.
Jaký je cíl?
Nauč se vnitřnímu klidu či osobní pohodě.
Klid myšlenek pomáhá naslouchat svému vnitřní hlasu – intuici
a posiluje důvěru v sebe samu.

9. scéna:
Co uděláš se svým životem, je jen a jen na tobě. Máš všechny zdroje a prostředky,
které potřebuješ. Co s nimi uděláš, je jen a jen na tobě. Volba je jen a jen na tobě.
Jaký je cíl?
Poznat sebe samu, své silné stránka a naučit se je využívat novým způsobem.
Jednoduše dělat to, co mě baví. Život je dar od Boha a co se svým životem
udělám, je můj dar Bohu. Zopakuji moudro, které je mottem na mojeinspirace.cz:

„Co člověk neví, na to se může zeptat
a co neumí, to se může naučit.“

10. scéna:
Ať už si myslíš, že to dokážeš či ne, v obou případech budeš mít pravdu.
Jaký je cíl?
Naučit se přijímat odpovědnost za své myšlenky a činy. Uvědomit si určitou míru rizika a přijmout zodpovědnost za svá rozhodnutí. Připomíná mi to jedno židovské moudro…

„Neodpovím-li sám za sebe, kdo za mě odpoví? Ale odpovídám-li jen sám za sebe, jsem to ještě já?“

Živé sochy
Režisér, herec nebo divák…

Prožívání život jsou neustále měnící se  scény a tím mě učí improvizovat.  Každá nová scéna
vyžaduje novou kreativní tvorbu scénáře.
A ten už musím vymyslet sama, neboť se týká už jen mne.

Přemýšlej o tom!
Já už mám za poslední dva roky zcela jasno.

Je lepší být režisér než herec. Být hercem je lepší než být jen divákem!

Jste skvělí, že jste dočetli až sem. Jestliže jsem vás inspirovala,
budu ráda za vaše postřehy v komentářích.

Mějte se krásně
S láskou
Šárka

S kompasem se neztratím

Jak přežít rychlou změnu…

Na začátku tohoto  7. týdne mi oznámili, že se stěhuji na jiné pracoviště. Na opačnou stranu Prahy. Změna sice očekávaná, ovšem rychlost, s jakou se uskutečnila byla vskutku nečekaná.
Nicméně v pondělí jsem příjemcem oznámení a v úterý již přesunuta na nové místo. Uff, to byl fofr. Ještě, že mám bohaté zkušenosti se stěhováním. Stěhovala jsem se do dnešních dnů pětkrát, to už má člověk něco za sebou.

Mé nové pracoviště je moderní kancelář v Praze – Michli.

A protože jsem fotografií posedlá, neboť mě vždy pohled přes hledáček fotoaparátu vnese do života více pozitivna. A tak jsem si udělala vycházku po okolí a našla jsem pár zajímavých pohledů, o které se s vámi podělím.

Kostel Narození Panny Marie je barokní kostel, který byl postaven jako kaple Panny Marie a Čtrnácti svatých pomocníků v roce 1724. Více se o Horní Michli dočtete << zde >>

Něco málo z Baarova parku, který je součástí BB Centra, byl otevřen návštěvníkům
v červenci 2010. Relaxační zóna, kde si můžete zahrát pétanque, zhoupnout na rotující houpačce a nebo si povídat z jednoho konce parku na druhý.

Na závěr jeden nečekaný pohled na mou oblíbenou Žižkovskou televizní věž.

Žižkovská TV věž
Žižkovská TV věž

Tak aklimatizace na nové prostředí provedena a nyní vzhůru novým příležitostem… a hlavně neztratit směr!

© All rights reserved text & photo: Sarka Tesik

Pražská vánoční zastavení v roce 2014

Pražská vánoční zastavení v roce 2014

Každým rokem dělám takové malé ohlédnutí za vánočními svátky
a tak uplynulý rok 2014 není výjimkou.
A chcete-li vidět i ta předchozí z let minulých, tj. r. 2012 a r. 2013.
Pro své přítele v zahraniční jsem verzi r. 2013 trochu zkrátila a tak vzniklo video s názvem Christmas 2013.
Pokud se líbí i vám, napište mi do komentářů.
Mějte se krásně 🙂
S láskou Šárka