Archiv autora: Šárka

Autor: Šárka

Jsem fotografka, cestovatelka a poradce v oblasti ochrany a hospodaření s životní energií.

2016 Fotoprojekt 52

2015 Fotoprojekt 52 mě nadchl. Občas se některá z výzev zdála nepřekonatelnou  překážkou, nakonec však byla překonána. Rozhodla jsem se, že budu v projektu pokračovat i letos. Jsem zvědavá a těším se na zajímavá témata.

Kdo chce vyhrát...
Kdo chce vyhrát…

Kdo chce vyhrát sám nad sebou, musí hrát. Tři, dva jedna START!

Vzhůru k opětovnému překonávání vlastních hranic…

„Fantazie je mnohem důležitější než znalosti, protože fantazie
je bez hranic.“

TÉMATA V ROCE 2016:
Aktuální téma : 12/52 X

Příběh Teddyho #1

InspiraceWDSC_0001-Teddy nás dva svedla dohromady.
Můj příběh fotomodela začíná na pracovním výjezdu, tzv. Kick-offu, své majitelky Šárky.

Cestu do Špindlerova Mlýna trávím zabalen uvnitř cestovní tašky v kufru autobusu. Moje představa o pohodlném cestování vypadá poněkud jinak, nu což snažím se cestu prospat.

Oč je milé překvapení, když jsem byl z tašky vysvobozen. Ocitám se v krásném hotelovém pokojíčku Giny Lollobrigidy v luxusním hotelu Savoy.

Prošmedil jsem skoro každý kout a pak jsem vyrazil na procházku.

Teddy&Jajinek
Šárka je totiž vášnivá fotografka, a tak volný čas pro příjezdu využila jak jinak než na fotografování místní přírody.

Tentokrát mám pohodlnější přesunování v kapse mikiny. Vše zdokumentováno, to aby někdo neřekl, že mě zase nacpala do tašky 🙂

Vydal jsem se zkoumat místní floru a faunu. Nakonec z toho byla skoro hodina u vody, málem jsem odplaval.

Teddyho večeřeA po vyčerpávající procházce jsem dostal i něco k večeři 🙂

Pobyl jsem tu krásné tři dny…

Zase někdy Gino Lollobrigido v Savoy na viděnou…Savoy&Teddy

 

Těším se na další výlet a jsem zvědavý,
kam mě moje majitelka Šárka zase vezme na výlet.

Váš Teddy

Teddyho tlapka

Jmenuji se Teddy...

Příběh střapatého medvídka

Příběh střapatého medvídka začíná v malé vesnici poblíž Arundelu v severní Anglii.

Medvídek cestovatelJednoho dne se zdejší lidé rozhodli pro demolici malého opuštěného rodinného domku. Všechny věci, které už nikdo nepotřeboval a ani nechtěl, vynesli lidé před domek a naházeli na jednu hromadu. Zřejmě jen nedopatřením se v hromadě ocitl i malý hnědý střapatý medvídek. Obklopený vším tím harampádím zůstal zde zcela nepovšimnut mnoho týdnů. Zima v té době byla velmi, velmi chladná. Bez přestání sněžilo, rybníky i říčky zamrzly a lidé zůstávali raději doma v teple. Malý hnědý medvídek byl zaklíněn mezi starými těžkými matracemi a byla mu velká zima. Byl již celý zasněžený a taková mu byla zima, že se jeho hnědý kožíšek změnil na šedý a jeho hnědý čumáček celý zmodral.

Byl moc smutný. Na celém světě měl nikoho, kdo ho miloval nebo se třeba jen přitulil a pomazlil se s ním. Až  jednoho dne, když se oteplilo a sluníčko se vyhouplo na oblohu, objevila se nedaleko Holčičkastarého domku malá holčička. Všimla si našeho smutného medvídka. Vyprostila ho z pod starých matrací, oprášila a zamilovala si ho téměř okamžitě. Byl sladký a něžný se svým modrým čumákem, že na nic nečekala a běžela domů ukázat svůj nález babičce. Chudák medvídek byl v tak zbědovaném stavu, že jej babička musela na pár místech sešít a sem tam přidat i malou záplatu. Malá holčička mu začala říkat „Tatty Teddy“, tj. střapatý medvídek.
Medvídek Me To Lease
Až o mnoho let později se z malého smutného šedého medvídka stal symbol přátelství a lásky, který vnáší úsměv a radost do tváře každého, kdo se s ním setká.

I ke mě se dostal před několika lety onen střapatý medvídek. A příběh měl skoro podobný, jen netrpěl zimou. Zůstával však stranou všeho dění a bylo mu smutno. Před pár dny jsem doma hledala objekt vhodný k fotografování a najednou mi padly oči na šedého střapatého medvídka.
Vzniklo pár prvních fotografií, které jsou k vidění v Teddyho obrázkové galerii… a více o tom co se přihodilo následně  <<Celý článek>>

 

Když jdu chytat lelky…

Víte, co nebo kdo jsou lelky? Lelkové jsou ptáci velikosti kosa.  U nás se vyskytuje lelek lesní a přísně chráněným druhem. Potud informace od chytré Wiki. Jenže chytat lelky lze i jinak. Jak? No přece nic neděláním, lenošením, no prostě relaxováním.  A přesně to se mi děje právě teď na Velikonoční bílou sobotu .

Ráno se probouzím s tím, že dnes se bude aktivně lelkovat.
V mém podání to znamená vzít fotoaparát a vydat se do světa tam venku za zajímavými obrázky.  Nemám jsem tušení, kam se vypravit a tak první zastávkou se stává obchod U Džoudyho.

Proč zrovna tady? Dostala jsem  totiž nedávno od mladší dcery k narozeninám dárkový poukaz zrovna k Džoudymu. Během dvou hodin bloumání a občasným čtením tu vybírám tři knihy.

Havajský rituál odpuštění

Jste zvědaví, jaké to jsou knihy? Jasně, že vás nenechám tápat a podělím se o ně. První mi padá do oka malá útlá knížečka na téma havajské techniky Ho`oponopono.
Zen & umění psátDruhou knihou, která upoutává mou pozornost je kniha od skvělého autora Raye Bradburyho s názvem Zen a umění psát. Chcete vědět, čím mě dostala?

Otevírám knihu a čtu:

„Pokaždé, když ráno vyskočím z postele, šlápnu na minu. Ta mina jsem já. Po výbuchu věnuji zbytek dne skládáním jednotlivých kousků dohromady.“

A je rozhodnuto …
Tajemství & síla slovaTřetí a poslední knihou je kniha o slově, o jeho tajemství a síle. Málokdo z nás si uvědomuje, jakou sílu mají slova, která používáme. Co vyslovená slova způsobují a jak dokáží ovlivňovat náš život. Nic méně slovo není tématem dnešního dne. Jestliže vás to zajímá, čtěte mé zamyšlení v článku na dané téma „Síla slov“. Dnes se lelkuje 🙂

Mám nakoupeno a stojím na zastávce MHD.
Usilovně přemýšlím, kam se za těmi lelky vydám.

Foto: Sarka TesikKdyž tu přijíždí tramvaj číslo 22…
Co mi to číslo jen připomíná?
Už vím! Tarotovou kartu Blázna a číslo Velkého Mistra. Vypadá to dnes na zajímavé synchronicity. Rýsuje se inspirativní, hravý den s duchovním naplněním.

Nasedám do tramvaje číslo 22 a s ní ujíždím směr Hradčany a Bílá hora. Hlavou se mi honí otázka za otázkou: „Šárko, kde vystoupíš? No, řekni, kde… Bude to Brusnice a Nový svět, Pohořelec a Hradčany nebo Strahov? Ještě máš možnost jet na Bílou horu nebo to bude Břevnov?“  V hlavně mě bzučí jako v úlu a najednou slyším: „příští stanice Malovanka…“ a je vymalováno. Padá rozhodnutí, vystupuji na Břevnově.

Výstupní stanice „Břevnovský klášter“ je počátkem dnešního lelkování.  Na místě zjišťuji, že jsou na Velikonoční svátky všechny prohlídky kláštera zrušeny. Spokojuji se s prohlídkou exteriéru a interiér si ponechám na příště.

Z nádvoří kláštera vcházím branou do nově upravené klášterní zahrady, kterou otevřeli v roce 2012. Cesta vede kolem opatského barokního letohrádku Vojtěška.
Potkávám tu otce s malou dcerkou, která drží fotoaparát v ruce a fotí jakési stromy. Táta dcerce radí, jak pořídit onu fotografii. Když odejdou koukám, co je na těch stromech tak zajímavé, že stály za zvěčnění na fotografii. Dívám se a má ústa zůstávají otevřena dokořán.
Přede mnou se otevírá pohled do nádherné aleje plné habrů a na jením vzdáleném konci jsou dveře glorietu Josefka. Neváhám ani minutu… a fotografie jsou na kartě. Podívejte… to je přece krása…

Jestliže jste dočetli až sem, jste úžasní.
Abych vás trochu napnula, tak do zahrady Břevnovského kláštera se podíváme příště…

S láskou napsala
Šárka

foto: Sarka Tesik

Nedělní vycházka Prahou s lidmi, které mám ráda…

Poslední  březnovou neděli se sešla moje rodina. Tedy měla se sejít… je to už skoro tradice, že na každém srazu některá z mých dcer chybí. To není výčitka. Z mého pohledu je to konstatování faktu.  Přestože tu starší skolila jakási viróza, tak s mladší jsme si společný den opravdu užily.

Sdílím tu místa a možná i atmosféru oné neděle v centru Prahy. Vydejte se se mnou po našich stopách, za poznáním zajímavých míst a tajemných uliček staré Prahy.

Den jsme začaly v nádherné kavárně v centru města. V malém barokním domě ve Vodičkové ulici.
A světe div se měli otevřeno už v 10.00 hodin.
Uvítal nás parádní anděl s nápisem „Otevřeno“

foto Sarka TesikProšly jsme dlouhou chodbou, kterou strážil druhý anděl.

Pak se objevily dveře. Jedny vedly do kavárny a druhé na místní dvorek. To bude fajn posezení až  přijdou teplejší dny.

Samotná kavárna je místo, kde mě ovládl pocit, že tu zastavil na chvíli čas.  V tomto časem zapomenutém místě jsme strávily pár hodin. Vypily skvělou kávu, snědly mrkvový dort a ochutnaly Prezidentské cukroví, což jsou oblíbené křehké koláčky TGM s lískovými oříšky.

Další kroky nás vedly hned vedle do pasáže Světozor.
Pasáž má jeden svůj příběh… Týká se oné krásné vitráže s nápisem TESLA. Původně tam totiž měl být nápis Philips. Díky převratu v roce 1948 komunisti rozhodli, že tam bude TESLA. Jeden čin, který lze kvitovat s povděkem 🙂

Prošly jsme pasáží do Františkánské zahrady. Oázy klidu uprostřed řevu velkoměsta. Pokračovaly jsem Perlovkou na Uhelný trh.

Na Uhelném trhu jsem se najednou zasekla u jedné výlohy. Zaujal mě v ní totiž obrovský sud a v něm plno malých tenisových míčků. V další výloze zase sud plný želviček a nakonec sud s tykvemi. Ta barevnost byla nádherná. Já, člověk fotografováním posedlý, jsem naprosto těm barvám podlehla. Podlehla i má dcera. Neboť pronesla posvátnou větu, tedy spíš dotaz: „Nefotilo by se ti to líp zevnitř?“ „Jo, fotilo.“ odpověděla jsem a už jsme vstoupily do království želatinových bonbonů. No řekněte, kdo by odolal také hře barev.

My jsme neodolaly a odnesly si pár medvídků, kyselých kytiček a ještě kyselejších lahviček kola koly. Rodičové POZOR! Pravda je taková, že pokud tento obchod objeví vaše děti je už pozdě… Zemětřesení ve vaší peněžence je nevyhnutelné, ale zvládnutelné.

Bonbónky na cestu a zpět do ulic Prahy. Z Uhelného trhu se vydáme směr ulice Zlatá. Vydaly jsme se průchodem z Michelské do ulice Jilská. V Jilské míjíme dům U 7 andělů, v jehož oknech do restaurace sedí oněch 7 andílků. Anděl za oknem zvláštní jev. Na cestě kolem Absitherie na mě vykoukl kostlivec… No nepije to… Pomíjivost času podtrhuje cesta kolem kostela sv. Jiljí, který stáží pes s pochodní v zubech.

Za chvíli jsme ve Zlaté ulici a raději ji rychle proběhneme. Nápis na zdi hned z kraje ulice hlásá, že jsme ve Stínadlech a můžeme potkat Vonty… a to jsme fakt nechtěly. Zlatou ulicí jsme se rychlým krokem dostaly na Anenské náměstí.

Zde převzala řízení procházky dcera. Prý ji tahám pochybnými uličkami…

Vydala pokyn odbočit vlevo, do ulice Stříbrná. Zdi má pomalované graffiti a na jejím konci někdo vysedává na zdi a chytá tam lelky. Pod ním je vstup do Galerie FOTOGRAFIC a jelikož byla zavřená, její návštěva se nekonala. Jaké bylo mé překvapení, když jsme se ocitly před románskou rotundou sv. Kříže Menšího. Rotunda uprostřed města a v zajetí dopravních značek…

Pozdní odpoledne a hlad nás zavály do správné české paluše V Jirchářích… Nefalšovaná česká hospoda s nápisy po zdi. Jo, mají tam super SKLEP, jen se ho nepovedlo dokumentovat. Tak příště, neboť tam výborně vaří. Podávají se tam panáci, pak jim musíte dát LOVE… vlastně peníze 🙂

Po vydatném pozdním obědě vedou naše kroky k Národnímu divadlu a tady naše nedělní setkání končí. Loučíme se a obě doufáme, že se příště sejdeme všechny.

Díky, že jste dočetli až sem a budu ráda za komentář.
S láskou pro vás napsala
Šárka

P.S. Ještě je tu mapa od strýčka Googla. To kdyby jste měli chuť si  trasu projít s námi.

Léčivá energie kamenů – část 1.

Ve videu jsou základní informace o energii ametystu, akvamarínu, růženínu, smaragdu, turmalínu a záhnědě.

Máte potíže s tlakem a rádi byste ulevili svému srdci? KARNEOL je kámen, který vám dokáže pomoci. Jak?  Brožura je ke stažení <<ZDE>> v ní se dočtete, co a jak.

2015 Fotoprojekt 52

Fotoprojekt 52 – 52 týdnů v roce, každý týden jedno téma, každý týden jedna fotografie! Organizátorem projetu je on-line Škola Perfektní Fotografie PPSOP.cz  a projekt je věnovaný týdenním fotografickým výzvám. Nové téma se vyhlašuje vždy jednou za týden.

Kdo chce vyhrát...
Kdo chce vyhrát…

První fotografický projekt, do kterého jsem se v roce 2015 zapojila. A řeknu Vám je to pěkná fuška. Nejvíc mě dává zabrat vymyslet nebo uvidět ve svém okolí situaci odpovídající danému tématu. Je to pro mě velká výzva nafotit aktuální fotografii na vyhlášené téma.
Tak tedy vzhůru k překonávání vlastních hranic.

PROJEKT 2015 ZDÁRNĚ DOKONČEN.
VZHŮRU DO ROKU 2016!

„Fantazie je mnohem důležitější než znalosti, protože fantazie je bez hranic.“

Témata v roce 2015: