Archiv pro rubriku: Píšu si BLOG

Psaní o tom, kdo, co, kde a jak mě inspiruje. Třeba budou mé příběhy zase inspirovat Tebe, milý čtenáři.

Příběh Teddyho #1

InspiraceWDSC_0001-Teddy nás dva svedla dohromady.
Můj příběh fotomodela začíná na pracovním výjezdu, tzv. Kick-offu, své majitelky Šárky.

Cestu do Špindlerova Mlýna trávím zabalen uvnitř cestovní tašky v kufru autobusu. Moje představa o pohodlném cestování vypadá poněkud jinak, nu což snažím se cestu prospat.

Oč je milé překvapení, když jsem byl z tašky vysvobozen. Ocitám se v krásném hotelovém pokojíčku Giny Lollobrigidy v luxusním hotelu Savoy.

Prošmedil jsem skoro každý kout a pak jsem vyrazil na procházku.

Teddy&Jajinek
Šárka je totiž vášnivá fotografka, a tak volný čas pro příjezdu využila jak jinak než na fotografování místní přírody.

Tentokrát mám pohodlnější přesunování v kapse mikiny. Vše zdokumentováno, to aby někdo neřekl, že mě zase nacpala do tašky 🙂

Vydal jsem se zkoumat místní floru a faunu. Nakonec z toho byla skoro hodina u vody, málem jsem odplaval.

Teddyho večeřeA po vyčerpávající procházce jsem dostal i něco k večeři 🙂

Pobyl jsem tu krásné tři dny…

Zase někdy Gino Lollobrigido v Savoy na viděnou…Savoy&Teddy

 

Těším se na další výlet a jsem zvědavý,
kam mě moje majitelka Šárka zase vezme na výlet.

Váš Teddy

Teddyho tlapka

Jmenuji se Teddy...

Příběh střapatého medvídka

Příběh střapatého medvídka začíná v malé vesnici poblíž Arundelu v severní Anglii.

Medvídek cestovatelJednoho dne se zdejší lidé rozhodli pro demolici malého opuštěného rodinného domku. Všechny věci, které už nikdo nepotřeboval a ani nechtěl, vynesli lidé před domek a naházeli na jednu hromadu. Zřejmě jen nedopatřením se v hromadě ocitl i malý hnědý střapatý medvídek. Obklopený vším tím harampádím zůstal zde zcela nepovšimnut mnoho týdnů. Zima v té době byla velmi, velmi chladná. Bez přestání sněžilo, rybníky i říčky zamrzly a lidé zůstávali raději doma v teple. Malý hnědý medvídek byl zaklíněn mezi starými těžkými matracemi a byla mu velká zima. Byl již celý zasněžený a taková mu byla zima, že se jeho hnědý kožíšek změnil na šedý a jeho hnědý čumáček celý zmodral.

Byl moc smutný. Na celém světě měl nikoho, kdo ho miloval nebo se třeba jen přitulil a pomazlil se s ním. Až  jednoho dne, když se oteplilo a sluníčko se vyhouplo na oblohu, objevila se nedaleko Holčičkastarého domku malá holčička. Všimla si našeho smutného medvídka. Vyprostila ho z pod starých matrací, oprášila a zamilovala si ho téměř okamžitě. Byl sladký a něžný se svým modrým čumákem, že na nic nečekala a běžela domů ukázat svůj nález babičce. Chudák medvídek byl v tak zbědovaném stavu, že jej babička musela na pár místech sešít a sem tam přidat i malou záplatu. Malá holčička mu začala říkat „Tatty Teddy“, tj. střapatý medvídek.
Medvídek Me To Lease
Až o mnoho let později se z malého smutného šedého medvídka stal symbol přátelství a lásky, který vnáší úsměv a radost do tváře každého, kdo se s ním setká.

I ke mě se dostal před několika lety onen střapatý medvídek. A příběh měl skoro podobný, jen netrpěl zimou. Zůstával však stranou všeho dění a bylo mu smutno. Před pár dny jsem doma hledala objekt vhodný k fotografování a najednou mi padly oči na šedého střapatého medvídka.
Vzniklo pár prvních fotografií, které jsou k vidění v Teddyho obrázkové galerii… a více o tom co se přihodilo následně  <<Celý článek>>

 

Když jdu chytat lelky…

Víte, co nebo kdo jsou lelky? Lelkové jsou ptáci velikosti kosa.  U nás se vyskytuje lelek lesní a přísně chráněným druhem. Potud informace od chytré Wiki. Jenže chytat lelky lze i jinak. Jak? No přece nic neděláním, lenošením, no prostě relaxováním.  A přesně to se mi děje právě teď na Velikonoční bílou sobotu .

Ráno se probouzím s tím, že dnes se bude aktivně lelkovat.
V mém podání to znamená vzít fotoaparát a vydat se do světa tam venku za zajímavými obrázky.  Nemám jsem tušení, kam se vypravit a tak první zastávkou se stává obchod U Džoudyho.

Proč zrovna tady? Dostala jsem  totiž nedávno od mladší dcery k narozeninám dárkový poukaz zrovna k Džoudymu. Během dvou hodin bloumání a občasným čtením tu vybírám tři knihy.

Havajský rituál odpuštění

Jste zvědaví, jaké to jsou knihy? Jasně, že vás nenechám tápat a podělím se o ně. První mi padá do oka malá útlá knížečka na téma havajské techniky Ho`oponopono.
Zen & umění psátDruhou knihou, která upoutává mou pozornost je kniha od skvělého autora Raye Bradburyho s názvem Zen a umění psát. Chcete vědět, čím mě dostala?

Otevírám knihu a čtu:

„Pokaždé, když ráno vyskočím z postele, šlápnu na minu. Ta mina jsem já. Po výbuchu věnuji zbytek dne skládáním jednotlivých kousků dohromady.“

A je rozhodnuto …
Tajemství & síla slovaTřetí a poslední knihou je kniha o slově, o jeho tajemství a síle. Málokdo z nás si uvědomuje, jakou sílu mají slova, která používáme. Co vyslovená slova způsobují a jak dokáží ovlivňovat náš život. Nic méně slovo není tématem dnešního dne. Jestliže vás to zajímá, čtěte mé zamyšlení v článku na dané téma „Síla slov“. Dnes se lelkuje 🙂

Mám nakoupeno a stojím na zastávce MHD.
Usilovně přemýšlím, kam se za těmi lelky vydám.

Foto: Sarka TesikKdyž tu přijíždí tramvaj číslo 22…
Co mi to číslo jen připomíná?
Už vím! Tarotovou kartu Blázna a číslo Velkého Mistra. Vypadá to dnes na zajímavé synchronicity. Rýsuje se inspirativní, hravý den s duchovním naplněním.

Nasedám do tramvaje číslo 22 a s ní ujíždím směr Hradčany a Bílá hora. Hlavou se mi honí otázka za otázkou: „Šárko, kde vystoupíš? No, řekni, kde… Bude to Brusnice a Nový svět, Pohořelec a Hradčany nebo Strahov? Ještě máš možnost jet na Bílou horu nebo to bude Břevnov?“  V hlavně mě bzučí jako v úlu a najednou slyším: „příští stanice Malovanka…“ a je vymalováno. Padá rozhodnutí, vystupuji na Břevnově.

Výstupní stanice „Břevnovský klášter“ je počátkem dnešního lelkování.  Na místě zjišťuji, že jsou na Velikonoční svátky všechny prohlídky kláštera zrušeny. Spokojuji se s prohlídkou exteriéru a interiér si ponechám na příště.

Z nádvoří kláštera vcházím branou do nově upravené klášterní zahrady, kterou otevřeli v roce 2012. Cesta vede kolem opatského barokního letohrádku Vojtěška.
Potkávám tu otce s malou dcerkou, která drží fotoaparát v ruce a fotí jakési stromy. Táta dcerce radí, jak pořídit onu fotografii. Když odejdou koukám, co je na těch stromech tak zajímavé, že stály za zvěčnění na fotografii. Dívám se a má ústa zůstávají otevřena dokořán.
Přede mnou se otevírá pohled do nádherné aleje plné habrů a na jením vzdáleném konci jsou dveře glorietu Josefka. Neváhám ani minutu… a fotografie jsou na kartě. Podívejte… to je přece krása…

Jestliže jste dočetli až sem, jste úžasní.
Abych vás trochu napnula, tak do zahrady Břevnovského kláštera se podíváme příště…

S láskou napsala
Šárka

Pozorování zatmění na Brumlovce...

Částečné zatmění Slunce

Částečné zatmění Slunce proběhlo 20. března 2015 od 9 hodin 36 minut. Maximum se odehrálo v 10 hodin 45 minut a v 11 hodin 57 minut Měsíc opustil sluneční kotouč. Pozorovala jsem částečné zatmění Slunce na Brumlovce a díky mým kolegyním mám já a můj fotoaparát nadále zdravou optiku. Poskytly onu tmavou část z diskety, abychom si ochránily zrak. …a jak se na zatmění díval můj fotoaparát…

Další a poslední zatmění Slunce, které spatříme z našeho území bude v roce 2021.
Možná se ho i dožiju.

Díky, že jste dočetli až sem a děkuji za případné komentáře.

S láskou pro vás napsala
Šárka

Západ slunce nad Kotlaskou

Západ slunce nad Kotlaskou

V den svých narozenin jsem se rozhodla vypravit se na Kotlasku do Libně fotografovat západ slunce. Kotlaska je dělnická usedlost na vršku Hájek, která vznikla za éry  továrníka Antonína Gottlase, v první polovině 19. století.

Soustředěná na čas západu a pár jarních kytek, jsem trochu zbloudila. Došla jsem na Hájek namísto na Kotlasu. Dodala jsem si odvahy a zeptala se místních lidí na Hájku, jak se dostanu na Kotlasku. Celkem bez potíží mi místní pánové poradili. Chvíli se mě vyptávali, cože tu mám v úmyslu dělat a fotografování západu slunce se jim jevilo jako neškodná činnost.  Dali se se mnou do řeči, chvíli mi vyprávěli o místních půtkách s úřady. A ještě přidali, že jít fotit západ slunce zrovna sem je bláhovost sama.

S mírným zdržením jsem nakonec na Kotlasku od Hájku dorazila. Pravda čas se krátil a najít místo, které jsem si pamatovala z posledního výletu před skoro pěti lety se mi nedařilo. Využila jsem jedno vyvýšené místo. Jednoduše jsem vylezla na zídku. Pár lidí, co šlo okolo, se nějak divně koukalo, ale situaci nekomentovali. Mohli tak vznikout fotografie západu slunce na Kotlaskou.

Nakonec se podařil západ slunce vyfotografovat.
Doprovázelo mě na cestě štěkání psů, které moc vlídně neznělo. Nicméně jsem setkávání s nimi přežila bez sežrání. Kočka mě sice zaregistrovala a pak ji zaujalo něco zajímavějšího než moje maličkost.

 Lidi jsem raději nefotografovala, je lepší předcházet kritickým situacím.
Kotlaska svými malými nouzovými stavbami ve strmém svahu se zahrádkami připomíná dávno zmizelou pražskou periferii.

Své putování na Kotlasku končím na Palmovce. Palmovka s autobusovým nádražím a tramvajovou křižovatkou je tak trochu pomníkem komunismu a malinko chaotickou křižovatkou. V 50. a 60. letech zažila Libeň velkou demolici a druhou neméně zničující ještě v 80.letech. Spousta starých domů včetně toho Hrabalova se zbouralo. Velká část libeňské historie je nenávratně v trapu. Zůstávají jen vzpomínky na grafika a spisovatele Bohumila Hrabala. Poslední zastavení je u zdejší židovské synagogy, která tu poněkud osaměle činí na rohu u metra. Má pohnutou historii, zavřeli ji nacisti a udělali z ní skladiště. Tím skladištěm zůstala do doby nedávné. Dnes je vyklizena a čeká na své znovuzrození.

První výprava za západem slunce nad Kotlaskou skončila. Mám v plánu se sem ještě jednou v tomto roce vrátit. Snad nezapomenu na chutné špekáčky pro místní chlupáče 🙂

Díky, že jste dočetli až sem a budu ráda za komentář.
S láskou pro vás napsala
Šárka

P.S. Mapa od strýčka Googla

Rozhovor nemusí být boj...

Neposlouchej cizí hovory aneb síla slov…

Máme tu opět víkend a tedy čas na rekapitulaci prvního březnového týdne roku 2015.
Jaké prožitky či poučení si stojí zato uchovat ve své paměti ?
Jakou lekci mi ten můj život připravil?
Jedna lekce je z mého cestování hromadnou dopravou do práce
a ta druhá přímo od kolegy.

Máma mi vždycky říkala
„Není slušné poslouchat cizí rozhovory.“

Cizí hovory se neposlouchají
Cizí hovory se neposlouchají

No jasně, ale co když to prostě nejde. To by musel jeden mít s sebou stále špunty,
dát si je do uší a nechat je tam celý den, aby vyhověl programu „neposlouchej cizí hovory“. No řekněte, to je přece holý nesmysl. A tak jsem v pozadí vyslechla rozhovor dvou hochů… asi středoškoláků, sedících za mnou.
Tématem jejich hovoru byla děvčata a to je naprosto v pořádku.
I dospělí chlapi se mezi sebou baví o ženách. 🙂 Na tom není nic zvláštního.
Co mě na jejich hovoru upoutalo, jak o těch děvčatech hovořili.

divka-WPChlapci hodnotili své spolužačky slovy: „XY má pěknej zadek. To jo, ale děsně špičatej. A viděl jsi v tělocvičně XY v těch krátkých kalhotkách? Pěkná prdel… Kozy taky nemá špatný. XY je kráva, ta ti hned nedá.
XY je dobrá, do té bych šel. To si dej bacha, má přítele.“  Mezi tím si lustrovali holky na Facebooku a přidávali do přátel. Tedy nic strašného, zcela normální klučičí tlachání.

Slovo-mlceniA najednou slyším slova:
„…mě stačí, že má díru…“

Slova, která zbystřila mou pozornost.

Moje mysl začala fabulovat myšlenky: „Kam se poděla romantika, láska a respekt?
V jakém žije ten chlapec prostředí, že tímto způsobem dokáže zcela bez citu mluvit
o ženách? Jaký je jeho mužský vzor? Jaký je jeho vztah s matkou? Co se stane, až tento chlapec dospěje? Jak bude prožívat své vztahy s druhými, zejména se ženami? Jakým bude partnerem?“
Okno do minulosti

Mysl umí vymýšlet různé scénáře a snaží se mě vtáhnout do svého děje. Podařilo se jí to. Vyvolala ve mě jednu nepříjemnou vzpomínku z minulosti.  Hlavně ji zase znovu neprožívat… Vrátila jsem se rychle zpět do tady a teď, do autobusu a zjistila jsem, že chlapci vystoupili.

Oddechla jsem si a začala se soustředit na něco jiného.
Tu jsem zaregistrovala pocit svého těla…byla mi zima i přesto, že ten den svítilo sluníčko a v busu bylo relativně teplo.

Právě mě opět došlo, jakou sílu mají myšlenky převedené do slov.
Jak slovem můžete druhého povzbudit nebo potopit…
a tak ve stínu hesla…

„Opakování je matka moudrosti“

Ten večer stal kultem SLOVA, tj. ve znamení filmu „Tisíc slov“ s Eddiem Murphym v hlavní roli a dvou krátkých videí „Síla slov“ a „Potvrzení“.

JAKÉ JE POUČENÍ Z TÉTO UDÁLOSTI JSEM SI ODNESLA PRO BUDOUCNOST?

„Neber si cizí řeči osobně.“

A TAKY…

„Vždy si dávej pozor na své myšlenky a slova, kterými se projevuješ. Mluv a chovej se tak, jak chceš, aby s tebou druzí mluvili a chovali se k tobě. To vše při zachování vlastní autenticity.“

STAŇ SE…

Václavské náměstí

Život je premiéra bez generálky…

Nestačíš se naučit svou roli, a už tě vystrčí na jeviště života a řeknou ti: „Tak hraj!“
Když se premiéra nevydaří, může se stát, že bude následovat druhá, obnovená. Můžeš se např. podruhé oženit nebo vdát. Stejné chyby se sice neopakují, ale dělají se jiné. Má to nějaké řešení?
ANO, ale jen jedno skutečné dobré:
STÁT SE REŽISÉREM VLASTNÍHO ŽIVOTA.

Fakýři Na příkopechPřed příchodem na tento svět jsem si pro sebe sepsala krátký životní scénář.
Účelem scénáře je mít jasné cíle, a k jejich dosažení používat individuální přístup.

Všichni máme pro počáteční orientaci na scéně stejný scénář, leč používáme jiný individuální přístup.
Říká se, že opakování je matkou moudrosti.
Oživte si společně se mnou základní desatero z našeho scénáře hry zvané Život.

K desateru jsem přidala můj pohled na jednotlivé scény a  jaký v nich spatřuji cíl pro sebe. Věřím, že pohled z jiného úhlu ve vás  probudí vaši inspiraci.

1. scéna:
Dostaneš tělo – může se ti líbit anebo ne, ale bude tvoje po celou dobu
co jsi na tomto světě.
Jaký je cíl?
Naučit se milovat své tělo, takové jaké je a pečovat o něj s láskou.
Co si to znamená? Jednoduchou věc – pěstovat zdravý životní styl. Zdraví těla i ducha.

2. scéna:
Naučíš se lekce – zapsala jsi se na plný úvazek do školy s názvem „Život“.
Každý den dostaneš šanci se naučit lekci. Buď se ti budou líbit, anebo je
nazveš hloupými a nepodstatnými.
Jaký je cíl?
Naučit se rozpoznat důležité a nedůležité v každé situaci.

3.  scéna:
Neexistují chyby, pouze lekce. Růst je proces plný zkoušek, chyb a pokusů.
Chybné pokusy jsou součástí procesu, stejně jako ty úspěšné.
Jaký je cíl?
Naučit se přijímat chyby. Nahlížet na ně jako na příležitosti k růstu,
nikoliv je vnímat jako vlastní selhání.

4. scéna:Kuchař na Malé Straně
Lekce se opakuje, dokud se ji člověk nenaučí. Každá lekce se bude opakovat
v různých variantách a to dokud se ji nenaučíš. Teprve pak můžeš jít na další lekci.
Jaký je cíl?
Poučit se s chyb, udělat to jinak než minulosti.
Tady se musím hodně soustředit, neboť rutinní programy v myšlení dá hodně práce změnit. Řekla bych, že je tahle scéna nejdůležitější, ale taky nejnáročnější ve své realizaci.
Zde začíná změna v řízení. Nastává přechod z autopilota na ruční řízení.

5. scéna:
Naučením lekce proces zdaleka nekončí. Lekce jsou trvalou součástí  tvého
života a pokud jsi naživu, čeká tě mnoho lekcí, které je třeba se naučit.
Jaký je cíl?
Naučit se být stále ve střehu! Hlídat své myšlenky a činy.
Skoncovat s nevědomostí a začít být vědomá!
Znamená to převzít řízení svého života z autopilota na ruční řízení.

6. scéna:
Žij přítomností – buď vděčná za to, co máš právě teď a nestresuj se budoucností.
Jaký je cíl?
Naučit se soustředit se na příjemné situace a pocity každý den. S železnou pravidelností  provozovat cvičení vděčnosti, například využít „Cvičení tří dobrých věcí“. Naučit se chápat, že to čemu věnuji pozornost roste. Naučit se věnovat pozornost a soustředění tomu, kde chci růst. Znamená to plný přechod na ruční řízení.
Tvořím svou budoucnost svými myšlenkami a činy právě teď.

Herec, divák nebo režisér?
Herec, divák nebo režisér?

7. scéna:
Lidé kolem tebe jsou tvým zrcadlem. nemůžeš někoho milovat či nenávidět,
aniž by to odráželo něco, co miluješ, či nenávidíš na sobě.
Jaký je cíl?
Naučit se sebekontrole. Naučit se poznat sílu slov a používat je s rozvahou. Dříve než někoho či něco odsoudím či mě přepadnou jiné nepříjemné myšlenky, položím dotaz sama sobě. Co je to, co ve mě vyvolává nepříjemný pocit a PROČ? Tomu odpovídá rčení našich předků…

„Dvakrát měř, jednou řeš.“

 

8.scéna:
Odpověď leží v tobě. Všechny odpovědi na tvé životní otázky leží v tobě.
Jediné, co je třeba dělat, je hledat, naslouchat a věřit.
Jaký je cíl?
Nauč se vnitřnímu klidu či osobní pohodě.
Klid myšlenek pomáhá naslouchat svému vnitřní hlasu – intuici
a posiluje důvěru v sebe samu.

9. scéna:
Co uděláš se svým životem, je jen a jen na tobě. Máš všechny zdroje a prostředky,
které potřebuješ. Co s nimi uděláš, je jen a jen na tobě. Volba je jen a jen na tobě.
Jaký je cíl?
Poznat sebe samu, své silné stránka a naučit se je využívat novým způsobem.
Jednoduše dělat to, co mě baví. Život je dar od Boha a co se svým životem
udělám, je můj dar Bohu. Zopakuji moudro, které je mottem na mojeinspirace.cz:

„Co člověk neví, na to se může zeptat
a co neumí, to se může naučit.“

10. scéna:
Ať už si myslíš, že to dokážeš či ne, v obou případech budeš mít pravdu.
Jaký je cíl?
Naučit se přijímat odpovědnost za své myšlenky a činy. Uvědomit si určitou míru rizika a přijmout zodpovědnost za svá rozhodnutí. Připomíná mi to jedno židovské moudro…

„Neodpovím-li sám za sebe, kdo za mě odpoví? Ale odpovídám-li jen sám za sebe, jsem to ještě já?“

Živé sochy
Režisér, herec nebo divák…

Prožívání život jsou neustále měnící se  scény a tím mě učí improvizovat.  Každá nová scéna
vyžaduje novou kreativní tvorbu scénáře.
A ten už musím vymyslet sama, neboť se týká už jen mne.

Přemýšlej o tom!
Já už mám za poslední dva roky zcela jasno.

Je lepší být režisér než herec. Být hercem je lepší než být jen divákem!

Jste skvělí, že jste dočetli až sem. Jestliže jsem vás inspirovala,
budu ráda za vaše postřehy v komentářích.

Mějte se krásně
S láskou
Šárka

S kompasem se neztratím

Jak přežít rychlou změnu…

Na začátku tohoto  7. týdne mi oznámili, že se stěhuji na jiné pracoviště. Na opačnou stranu Prahy. Změna sice očekávaná, ovšem rychlost, s jakou se uskutečnila byla vskutku nečekaná.
Nicméně v pondělí jsem příjemcem oznámení a v úterý již přesunuta na nové místo. Uff, to byl fofr. Ještě, že mám bohaté zkušenosti se stěhováním. Stěhovala jsem se do dnešních dnů pětkrát, to už má člověk něco za sebou.

Mé nové pracoviště je moderní kancelář v Praze – Michli.

A protože jsem fotografií posedlá, neboť mě vždy pohled přes hledáček fotoaparátu vnese do života více pozitivna. A tak jsem si udělala vycházku po okolí a našla jsem pár zajímavých pohledů, o které se s vámi podělím.

Kostel Narození Panny Marie je barokní kostel, který byl postaven jako kaple Panny Marie a Čtrnácti svatých pomocníků v roce 1724. Více se o Horní Michli dočtete << zde >>

Něco málo z Baarova parku, který je součástí BB Centra, byl otevřen návštěvníkům
v červenci 2010. Relaxační zóna, kde si můžete zahrát pétanque, zhoupnout na rotující houpačce a nebo si povídat z jednoho konce parku na druhý.

Na závěr jeden nečekaný pohled na mou oblíbenou Žižkovskou televizní věž.

Žižkovská TV věž
Žižkovská TV věž

Tak aklimatizace na nové prostředí provedena a nyní vzhůru novým příležitostem… a hlavně neztratit směr!

© All rights reserved text & photo: Sarka Tesik

Chalupy v Přebuzi

Město na konci světa

Přebuz, město na konci světa.
Ten pocit jsem měla jen chvilku. Místní lidé jsou totiž milí, sdílní a vstřícní.
Kdo hledá klid a pohodu je Přebuz ideálním místem k obnově životní energie.
Město Přebuz má nejmenší počet obyvatel ze všech měst v Česku. V roce 2012 zde žilo 75 obyvatel.

Dříve byla Přebuz městem horníků a cínovce.  Dějiny dolování cínovce a kamence začínají  již r. 1590 a skončily jejich opuštěním v roce 1948.
Z bývalého hornického města je dnes  Přebuz rekreačním střediskem ve středu  vyhlášeného Přírodního parku Přebuz.  V přírodním parku objevíme přírodní rezervace – Velké a malé jeřábí jezero, Velký a malý močál a Přebuzské vřesoviště.

Pod Přebuzí je rybník. Rybník s písečným dnem dále od břehu s rostlinným porostem se využívá jako přírodní koupaliště a rybky tu loví rybáři.
Rybník je uměle vytvořené vodohospodářské dílo se píše ve Wikkipedii a ještě více…

Když na rybníce ulovíte východ Slunce může to vypadat třeba takto…

Pro více fotografií navštivte moji digitální fotogalerii 🙂

S trochou nadsázky se v Přebuzi říká, že tu v okolí vládne osm měsíců zima a 4 měsíce chladno.

Mě tu zase taková zima nebyla, takže s tou zimou to nebude tak horké. Uvidíme, jak proběhne moje první zima na Rotavě a pokud se na Přebuz zase dostanu, budu o tom informovat obrazem i písmem.

Mějte se a hrajte si 🙂
Těším se příště

S láskou
Šárka

Tady je ještě mapka „strýčka“ Googla

Ranní opar v lomu

Lom ztracený v mlze

 Minulý víkend jsem jen tak zběžně nakoukla během dne do povrchového lomu Mírová vzdáleného asi dvacet sedm kilometrů z města Rotavy. Přitom začala moje představivost spřádat své sítě a zvědavost se k ní přidala. Vznikl z toho koktejl myšlenek a představ, jaké by to bylo při východu nebo západu slunce.
Lom připomíná trochu poušť, trochu měsíční krajinu.

Východ slunce
Východ slunce

Když jsem o víkendu opět pobývala v Krušných horách, slovo dalo slovo a s kamarádkou jsme vyrazily za ranního kuropění směr Mírová. Sice jsme si lehce přilehly podolek a vypadlo to, že promeškáme východ sluníčka, přesto jsme ho chytily cestou. Na chvíli jsme zastavily a fotografovalo se.

Cesta přes Vřesovou kolem paroplynové elektrány je opravdu silný zážitek.
Zážitky jsou vlastně dva.
Ten první je vizuální a druhý čichový, popravdě… „nic moc“

Paroplanová elektrárna Vřesová
Elektrárna Vřesová

Když jsem kolem jela poprvé, tak se mi hlavou honily myšlenky, zda jedu opravdu do míst s krásnou přírodou. Nicméně jsem zahnala předsudky a po pár kilometrech za Vřesovou se chmury rozplynuly už úplně.

 

Východ slunce na lomem
Vycházející slunce nad zatopeným lomem

A konečně jsme v lomu.
Jaké však bylo naše překvapení, když místo vycházejícího slunce zde byla mlha jako hrom. Mlha se zvedala velmi, ale opravdu velmi pomalu. I přesto se před námi objevovaly úchvatné obrazy.   Podívejte se, jaké z tohoto výletu vznikly fotografie.
Navštivte digitální fotogalerii.

Závěrem mám pro vás informace o lomu z Wikipedie a mapu dodal  „strýček“ Google:
Lom se nachází v severní části obce Mírová. Těží se tu kaolin převážně pro keramickou výrobu od 80. let 20. století. Těžbu zde provádí společnost Sedlecký kaolin a.s.

Zvětšit mapu
Autor: Šárka Těšíková