foto: Sarka Tesik

Nedělní vycházka Prahou s lidmi, které mám ráda…

Poslední  březnovou neděli se sešla moje rodina. Tedy měla se sejít… je to už skoro tradice, že na každém srazu některá z mých dcer chybí. To není výčitka. Z mého pohledu je to konstatování faktu.  Přestože tu starší skolila jakási viróza, tak s mladší jsme si společný den opravdu užily.

Sdílím tu místa a možná i atmosféru oné neděle v centru Prahy. Vydejte se se mnou po našich stopách, za poznáním zajímavých míst a tajemných uliček staré Prahy.

Den jsme začaly v nádherné kavárně v centru města. V malém barokním domě ve Vodičkové ulici.
A světe div se měli otevřeno už v 10.00 hodin.
Uvítal nás parádní anděl s nápisem „Otevřeno“

foto Sarka TesikProšly jsme dlouhou chodbou, kterou strážil druhý anděl.

Pak se objevily dveře. Jedny vedly do kavárny a druhé na místní dvorek. To bude fajn posezení až  přijdou teplejší dny.

Samotná kavárna je místo, kde mě ovládl pocit, že tu zastavil na chvíli čas.  V tomto časem zapomenutém místě jsme strávily pár hodin. Vypily skvělou kávu, snědly mrkvový dort a ochutnaly Prezidentské cukroví, což jsou oblíbené křehké koláčky TGM s lískovými oříšky.

Další kroky nás vedly hned vedle do pasáže Světozor.
Pasáž má jeden svůj příběh… Týká se oné krásné vitráže s nápisem TESLA. Původně tam totiž měl být nápis Philips. Díky převratu v roce 1948 komunisti rozhodli, že tam bude TESLA. Jeden čin, který lze kvitovat s povděkem 🙂

Prošly jsme pasáží do Františkánské zahrady. Oázy klidu uprostřed řevu velkoměsta. Pokračovaly jsem Perlovkou na Uhelný trh.

Na Uhelném trhu jsem se najednou zasekla u jedné výlohy. Zaujal mě v ní totiž obrovský sud a v něm plno malých tenisových míčků. V další výloze zase sud plný želviček a nakonec sud s tykvemi. Ta barevnost byla nádherná. Já, člověk fotografováním posedlý, jsem naprosto těm barvám podlehla. Podlehla i má dcera. Neboť pronesla posvátnou větu, tedy spíš dotaz: „Nefotilo by se ti to líp zevnitř?“ „Jo, fotilo.“ odpověděla jsem a už jsme vstoupily do království želatinových bonbonů. No řekněte, kdo by odolal také hře barev.

My jsme neodolaly a odnesly si pár medvídků, kyselých kytiček a ještě kyselejších lahviček kola koly. Rodičové POZOR! Pravda je taková, že pokud tento obchod objeví vaše děti je už pozdě… Zemětřesení ve vaší peněžence je nevyhnutelné, ale zvládnutelné.

Bonbónky na cestu a zpět do ulic Prahy. Z Uhelného trhu se vydáme směr ulice Zlatá. Vydaly jsme se průchodem z Michelské do ulice Jilská. V Jilské míjíme dům U 7 andělů, v jehož oknech do restaurace sedí oněch 7 andílků. Anděl za oknem zvláštní jev. Na cestě kolem Absitherie na mě vykoukl kostlivec… No nepije to… Pomíjivost času podtrhuje cesta kolem kostela sv. Jiljí, který stáží pes s pochodní v zubech.

Za chvíli jsme ve Zlaté ulici a raději ji rychle proběhneme. Nápis na zdi hned z kraje ulice hlásá, že jsme ve Stínadlech a můžeme potkat Vonty… a to jsme fakt nechtěly. Zlatou ulicí jsme se rychlým krokem dostaly na Anenské náměstí.

Zde převzala řízení procházky dcera. Prý ji tahám pochybnými uličkami…

Vydala pokyn odbočit vlevo, do ulice Stříbrná. Zdi má pomalované graffiti a na jejím konci někdo vysedává na zdi a chytá tam lelky. Pod ním je vstup do Galerie FOTOGRAFIC a jelikož byla zavřená, její návštěva se nekonala. Jaké bylo mé překvapení, když jsme se ocitly před románskou rotundou sv. Kříže Menšího. Rotunda uprostřed města a v zajetí dopravních značek…

Pozdní odpoledne a hlad nás zavály do správné české paluše V Jirchářích… Nefalšovaná česká hospoda s nápisy po zdi. Jo, mají tam super SKLEP, jen se ho nepovedlo dokumentovat. Tak příště, neboť tam výborně vaří. Podávají se tam panáci, pak jim musíte dát LOVE… vlastně peníze 🙂

Po vydatném pozdním obědě vedou naše kroky k Národnímu divadlu a tady naše nedělní setkání končí. Loučíme se a obě doufáme, že se příště sejdeme všechny.

Díky, že jste dočetli až sem a budu ráda za komentář.
S láskou pro vás napsala
Šárka

P.S. Ještě je tu mapa od strýčka Googla. To kdyby jste měli chuť si  trasu projít s námi.