V den svých narozenin jsem se rozhodla vypravit se na Kotlasku do Libně fotografovat západ slunce. Kotlaska je dělnická usedlost na vršku Hájek, která vznikla za éry  továrníka Antonína Gottlase, v první polovině 19. století.

Soustředěná na čas západu a pár jarních kytek, jsem trochu zbloudila. Došla jsem na Hájek namísto na Kotlasu. Dodala jsem si odvahy a zeptala se místních lidí na Hájku, jak se dostanu na Kotlasku. Celkem bez potíží mi místní pánové poradili. Chvíli se mě vyptávali, cože tu mám v úmyslu dělat a fotografování západu slunce se jim jevilo jako neškodná činnost.  Dali se se mnou do řeči, chvíli mi vyprávěli o místních půtkách s úřady. A ještě přidali, že jít fotit západ slunce zrovna sem je bláhovost sama.

S mírným zdržením jsem nakonec na Kotlasku od Hájku dorazila. Pravda čas se krátil a najít místo, které jsem si pamatovala z posledního výletu před skoro pěti lety se mi nedařilo. Využila jsem jedno vyvýšené místo. Jednoduše jsem vylezla na zídku. Pár lidí, co šlo okolo, se nějak divně koukalo, ale situaci nekomentovali. Mohli tak vznikout fotografie západu slunce na Kotlaskou.

Nakonec se podařil západ slunce vyfotografovat.
Doprovázelo mě na cestě štěkání psů, které moc vlídně neznělo. Nicméně jsem setkávání s nimi přežila bez sežrání. Kočka mě sice zaregistrovala a pak ji zaujalo něco zajímavějšího než moje maličkost.

 Lidi jsem raději nefotografovala, je lepší předcházet kritickým situacím.
Kotlaska svými malými nouzovými stavbami ve strmém svahu se zahrádkami připomíná dávno zmizelou pražskou periferii.

Své putování na Kotlasku končím na Palmovce. Palmovka s autobusovým nádražím a tramvajovou křižovatkou je tak trochu pomníkem komunismu a malinko chaotickou křižovatkou. V 50. a 60. letech zažila Libeň velkou demolici a druhou neméně zničující ještě v 80.letech. Spousta starých domů včetně toho Hrabalova se zbouralo. Velká část libeňské historie je nenávratně v trapu. Zůstávají jen vzpomínky na grafika a spisovatele Bohumila Hrabala. Poslední zastavení je u zdejší židovské synagogy, která tu poněkud osaměle činí na rohu u metra. Má pohnutou historii, zavřeli ji nacisti a udělali z ní skladiště. Tím skladištěm zůstala do doby nedávné. Dnes je vyklizena a čeká na své znovuzrození.

První výprava za západem slunce nad Kotlaskou skončila. Mám v plánu se sem ještě jednou v tomto roce vrátit. Snad nezapomenu na chutné špekáčky pro místní chlupáče 🙂

Díky, že jste dočetli až sem a budu ráda za komentář.
S láskou pro vás napsala
Šárka

P.S. Mapa od strýčka Googla