Je třeba si občas připomenout, jakou sílu mají slova.
Kdykoliv se dívám na tato dvě krátká videa, připomínají mi, že slova jsou mocným nástrojem v našem lidském světě.
„Změňte slova, změníte svět“
„POTVRZENÍ“ (VALIDATION)
„SÍLA SLOV“ (The Power of Words)
Máme tu opět víkend a tedy čas na rekapitulaci prvního březnového týdne roku 2015.
Jaké prožitky či poučení si stojí zato uchovat ve své paměti ?
Jakou lekci mi ten můj život připravil?
Jedna lekce je z mého cestování hromadnou dopravou do práce
a ta druhá přímo od kolegy.
Máma mi vždycky říkala
„Není slušné poslouchat cizí rozhovory.“
No jasně, ale co když to prostě nejde. To by musel jeden mít s sebou stále špunty,
dát si je do uší a nechat je tam celý den, aby vyhověl programu „neposlouchej cizí hovory“. No řekněte, to je přece holý nesmysl. A tak jsem v pozadí vyslechla rozhovor dvou hochů… asi středoškoláků, sedících za mnou.
Tématem jejich hovoru byla děvčata a to je naprosto v pořádku.
I dospělí chlapi se mezi sebou baví o ženách. 🙂 Na tom není nic zvláštního.
Co mě na jejich hovoru upoutalo, jak o těch děvčatech hovořili.
Chlapci hodnotili své spolužačky slovy: „XY má pěknej zadek. To jo, ale děsně špičatej. A viděl jsi v tělocvičně XY v těch krátkých kalhotkách? Pěkná prdel… Kozy taky nemá špatný. XY je kráva, ta ti hned nedá.
XY je dobrá, do té bych šel. To si dej bacha, má přítele.“ Mezi tím si lustrovali holky na Facebooku a přidávali do přátel. Tedy nic strašného, zcela normální klučičí tlachání.
A najednou slyším slova:
„…mě stačí, že má díru…“
Slova, která zbystřila mou pozornost.
Moje mysl začala fabulovat myšlenky: „Kam se poděla romantika, láska a respekt?
V jakém žije ten chlapec prostředí, že tímto způsobem dokáže zcela bez citu mluvit
o ženách? Jaký je jeho mužský vzor? Jaký je jeho vztah s matkou? Co se stane, až tento chlapec dospěje? Jak bude prožívat své vztahy s druhými, zejména se ženami? Jakým bude partnerem?“
Mysl umí vymýšlet různé scénáře a snaží se mě vtáhnout do svého děje. Podařilo se jí to. Vyvolala ve mě jednu nepříjemnou vzpomínku z minulosti. Hlavně ji zase znovu neprožívat… Vrátila jsem se rychle zpět do tady a teď, do autobusu a zjistila jsem, že chlapci vystoupili.
Oddechla jsem si a začala se soustředit na něco jiného.
Tu jsem zaregistrovala pocit svého těla…byla mi zima i přesto, že ten den svítilo sluníčko a v busu bylo relativně teplo.
Právě mě opět došlo, jakou sílu mají myšlenky převedené do slov.
Jak slovem můžete druhého povzbudit nebo potopit…
a tak ve stínu hesla…
„Opakování je matka moudrosti“
Ten večer stal kultem SLOVA, tj. ve znamení filmu „Tisíc slov“ s Eddiem Murphym v hlavní roli a dvou krátkých videí „Síla slov“ a „Potvrzení“.
JAKÉ JE POUČENÍ Z TÉTO UDÁLOSTI JSEM SI ODNESLA PRO BUDOUCNOST?
„Neber si cizí řeči osobně.“
A TAKY…
„Vždy si dávej pozor na své myšlenky a slova, kterými se projevuješ. Mluv a chovej se tak, jak chceš, aby s tebou druzí mluvili a chovali se k tobě. To vše při zachování vlastní autenticity.“
STAŇ SE…
Nestačíš se naučit svou roli, a už tě vystrčí na jeviště života a řeknou ti: „Tak hraj!“
Když se premiéra nevydaří, může se stát, že bude následovat druhá, obnovená. Můžeš se např. podruhé oženit nebo vdát. Stejné chyby se sice neopakují, ale dělají se jiné. Má to nějaké řešení?
ANO, ale jen jedno skutečné dobré:
STÁT SE REŽISÉREM VLASTNÍHO ŽIVOTA.
Před příchodem na tento svět jsem si pro sebe sepsala krátký životní scénář.
Účelem scénáře je mít jasné cíle, a k jejich dosažení používat individuální přístup.
Všichni máme pro počáteční orientaci na scéně stejný scénář, leč používáme jiný individuální přístup.
Říká se, že opakování je matkou moudrosti.
Oživte si společně se mnou základní desatero z našeho scénáře hry zvané Život.
K desateru jsem přidala můj pohled na jednotlivé scény a jaký v nich spatřuji cíl pro sebe. Věřím, že pohled z jiného úhlu ve vás probudí vaši inspiraci.
1. scéna:
Dostaneš tělo – může se ti líbit anebo ne, ale bude tvoje po celou dobu
co jsi na tomto světě.
Jaký je cíl?
Naučit se milovat své tělo, takové jaké je a pečovat o něj s láskou.
Co si to znamená? Jednoduchou věc – pěstovat zdravý životní styl. Zdraví těla i ducha.
2. scéna:
Naučíš se lekce – zapsala jsi se na plný úvazek do školy s názvem „Život“.
Každý den dostaneš šanci se naučit lekci. Buď se ti budou líbit, anebo je
nazveš hloupými a nepodstatnými.
Jaký je cíl?
Naučit se rozpoznat důležité a nedůležité v každé situaci.
3. scéna:
Neexistují chyby, pouze lekce. Růst je proces plný zkoušek, chyb a pokusů.
Chybné pokusy jsou součástí procesu, stejně jako ty úspěšné.
Jaký je cíl?
Naučit se přijímat chyby. Nahlížet na ně jako na příležitosti k růstu,
nikoliv je vnímat jako vlastní selhání.
4. scéna:
Lekce se opakuje, dokud se ji člověk nenaučí. Každá lekce se bude opakovat
v různých variantách a to dokud se ji nenaučíš. Teprve pak můžeš jít na další lekci.
Jaký je cíl?
Poučit se s chyb, udělat to jinak než minulosti.
Tady se musím hodně soustředit, neboť rutinní programy v myšlení dá hodně práce změnit. Řekla bych, že je tahle scéna nejdůležitější, ale taky nejnáročnější ve své realizaci.
Zde začíná změna v řízení. Nastává přechod z autopilota na ruční řízení.
5. scéna:
Naučením lekce proces zdaleka nekončí. Lekce jsou trvalou součástí tvého
života a pokud jsi naživu, čeká tě mnoho lekcí, které je třeba se naučit.
Jaký je cíl?
Naučit se být stále ve střehu! Hlídat své myšlenky a činy.
Skoncovat s nevědomostí a začít být vědomá!
Znamená to převzít řízení svého života z autopilota na ruční řízení.
6. scéna:
Žij přítomností – buď vděčná za to, co máš právě teď a nestresuj se budoucností.
Jaký je cíl?
Naučit se soustředit se na příjemné situace a pocity každý den. S železnou pravidelností provozovat cvičení vděčnosti, například využít „Cvičení tří dobrých věcí“. Naučit se chápat, že to čemu věnuji pozornost roste. Naučit se věnovat pozornost a soustředění tomu, kde chci růst. Znamená to plný přechod na ruční řízení.
Tvořím svou budoucnost svými myšlenkami a činy právě teď.
7. scéna:
Lidé kolem tebe jsou tvým zrcadlem. nemůžeš někoho milovat či nenávidět,
aniž by to odráželo něco, co miluješ, či nenávidíš na sobě.
Jaký je cíl?
Naučit se sebekontrole. Naučit se poznat sílu slov a používat je s rozvahou. Dříve než někoho či něco odsoudím či mě přepadnou jiné nepříjemné myšlenky, položím dotaz sama sobě. Co je to, co ve mě vyvolává nepříjemný pocit a PROČ? Tomu odpovídá rčení našich předků…
„Dvakrát měř, jednou řeš.“
8.scéna:
Odpověď leží v tobě. Všechny odpovědi na tvé životní otázky leží v tobě.
Jediné, co je třeba dělat, je hledat, naslouchat a věřit.
Jaký je cíl?
Nauč se vnitřnímu klidu či osobní pohodě.
Klid myšlenek pomáhá naslouchat svému vnitřní hlasu – intuici
a posiluje důvěru v sebe samu.
9. scéna:
Co uděláš se svým životem, je jen a jen na tobě. Máš všechny zdroje a prostředky,
které potřebuješ. Co s nimi uděláš, je jen a jen na tobě. Volba je jen a jen na tobě.
Jaký je cíl?
Poznat sebe samu, své silné stránka a naučit se je využívat novým způsobem.
Jednoduše dělat to, co mě baví. Život je dar od Boha a co se svým životem
udělám, je můj dar Bohu. Zopakuji moudro, které je mottem na mojeinspirace.cz:
„Co člověk neví, na to se může zeptat
a co neumí, to se může naučit.“
10. scéna:
Ať už si myslíš, že to dokážeš či ne, v obou případech budeš mít pravdu.
Jaký je cíl?
Naučit se přijímat odpovědnost za své myšlenky a činy. Uvědomit si určitou míru rizika a přijmout zodpovědnost za svá rozhodnutí. Připomíná mi to jedno židovské moudro…
„Neodpovím-li sám za sebe, kdo za mě odpoví? Ale odpovídám-li jen sám za sebe, jsem to ještě já?“
Prožívání život jsou neustále měnící se scény a tím mě učí improvizovat. Každá nová scéna
vyžaduje novou kreativní tvorbu scénáře.
A ten už musím vymyslet sama, neboť se týká už jen mne.
Přemýšlej o tom!
Já už mám za poslední dva roky zcela jasno.
Je lepší být režisér než herec. Být hercem je lepší než být jen divákem!
Jste skvělí, že jste dočetli až sem. Jestliže jsem vás inspirovala,
budu ráda za vaše postřehy v komentářích.
Mějte se krásně
S láskou
Šárka
Na začátku tohoto 7. týdne mi oznámili, že se stěhuji na jiné pracoviště. Na opačnou stranu Prahy. Změna sice očekávaná, ovšem rychlost, s jakou se uskutečnila byla vskutku nečekaná.
Nicméně v pondělí jsem příjemcem oznámení a v úterý již přesunuta na nové místo. Uff, to byl fofr. Ještě, že mám bohaté zkušenosti se stěhováním. Stěhovala jsem se do dnešních dnů pětkrát, to už má člověk něco za sebou.
Mé nové pracoviště je moderní kancelář v Praze – Michli.
A protože jsem fotografií posedlá, neboť mě vždy pohled přes hledáček fotoaparátu vnese do života více pozitivna. A tak jsem si udělala vycházku po okolí a našla jsem pár zajímavých pohledů, o které se s vámi podělím.
Kostel Narození Panny Marie je barokní kostel, který byl postaven jako kaple Panny Marie a Čtrnácti svatých pomocníků v roce 1724. Více se o Horní Michli dočtete << zde >>
Něco málo z Baarova parku, který je součástí BB Centra, byl otevřen návštěvníkům
v červenci 2010. Relaxační zóna, kde si můžete zahrát pétanque, zhoupnout na rotující houpačce a nebo si povídat z jednoho konce parku na druhý.
Na závěr jeden nečekaný pohled na mou oblíbenou Žižkovskou televizní věž.
Tak aklimatizace na nové prostředí provedena a nyní vzhůru novým příležitostem… a hlavně neztratit směr!
© All rights reserved text & photo: Sarka Tesik
