Máme tu opět víkend a tedy čas na rekapitulaci prvního březnového týdne roku 2015.
Jaké prožitky či poučení si stojí zato uchovat ve své paměti ?
Jakou lekci mi ten můj život připravil?
Jedna lekce je z mého cestování hromadnou dopravou do práce
a ta druhá přímo od kolegy.

Máma mi vždycky říkala
„Není slušné poslouchat cizí rozhovory.“

No jasně, ale co když to prostě nejde. To by musel jeden mít s sebou stále špunty,
dát si je do uší a nechat je tam celý den, aby vyhověl programu „neposlouchej cizí hovory“. No řekněte, to je přece holý nesmysl. A tak jsem v pozadí vyslechla rozhovor dvou hochů… asi středoškoláků, sedících za mnou.
Tématem jejich hovoru byla děvčata a to je naprosto v pořádku.
I dospělí chlapi se mezi sebou baví o ženách. 🙂 Na tom není nic zvláštního.
Co mě na jejich hovoru upoutalo, jak o těch děvčatech hovořili.

Chlapci hodnotili své spolužačky slovy: „XY má pěknej zadek. To jo, ale děsně špičatej. A viděl jsi v tělocvičně XY v těch krátkých kalhotkách? Pěkná prdel… Kozy taky nemá špatný. XY je kráva, ta ti hned nedá.
XY je dobrá, do té bych šel. To si dej bacha, má přítele.“  Mezi tím si lustrovali holky na Facebooku a přidávali do přátel. Tedy nic strašného, zcela normální klučičí tlachání.

A najednou slyším slova:
„…mě stačí, že má díru…“

Slova, která zbystřila mou pozornost.

Moje mysl začala fabulovat myšlenky: „Kam se poděla romantika, láska a respekt?
V jakém žije ten chlapec prostředí, že tímto způsobem dokáže zcela bez citu mluvit
o ženách? Jaký je jeho mužský vzor? Jaký je jeho vztah s matkou? Co se stane, až tento chlapec dospěje? Jak bude prožívat své vztahy s druhými, zejména se ženami? Jakým bude partnerem?“

Mysl umí vymýšlet různé scénáře a snaží se mě vtáhnout do svého děje. Podařilo se jí to. Vyvolala ve mě jednu nepříjemnou vzpomínku z minulosti.  Hlavně ji zase znovu neprožívat… Vrátila jsem se rychle zpět do tady a teď, do autobusu a zjistila jsem, že chlapci vystoupili.

Oddechla jsem si a začala se soustředit na něco jiného.
Tu jsem zaregistrovala pocit svého těla…byla mi zima i přesto, že ten den svítilo sluníčko a v busu bylo relativně teplo.

Právě mě opět došlo, jakou sílu mají myšlenky převedené do slov.
Jak slovem můžete druhého povzbudit nebo potopit…
a tak ve stínu hesla…

„Opakování je matka moudrosti“

Ten večer stal kultem SLOVA, tj. ve znamení filmu „Tisíc slov“ s Eddiem Murphym v hlavní roli a dvou krátkých videí „Síla slov“ a „Potvrzení“.

JAKÉ JE POUČENÍ Z TÉTO UDÁLOSTI JSEM SI ODNESLA PRO BUDOUCNOST?

„Neber si cizí řeči osobně.“

A TAKY…

„Vždy si dávej pozor na své myšlenky a slova, kterými se projevuješ. Mluv a chovej se tak, jak chceš, aby s tebou druzí mluvili a chovali se k tobě. To vše při zachování vlastní autenticity.“

STAŇ SE…