Příběh střapatého medvídka začíná v malé vesnici poblíž Arundelu v severní Anglii.

Jednoho dne se zdejší lidé rozhodli pro demolici malého opuštěného rodinného domku. Všechny věci, které už nikdo nepotřeboval a ani nechtěl, vynesli lidé před domek a naházeli na jednu hromadu. Zřejmě jen nedopatřením se v hromadě ocitl i malý hnědý střapatý medvídek. Obklopený vším tím harampádím zůstal zde zcela nepovšimnut mnoho týdnů. Zima v té době byla velmi, velmi chladná. Bez přestání sněžilo, rybníky i říčky zamrzly a lidé zůstávali raději doma v teple. Malý hnědý medvídek byl zaklíněn mezi starými těžkými matracemi a byla mu velká zima. Byl již celý zasněžený a taková mu byla zima, že se jeho hnědý kožíšek změnil na šedý a jeho hnědý čumáček celý zmodral.

Byl moc smutný. Na celém světě měl nikoho, kdo ho miloval nebo se třeba jen přitulil a pomazlil se s ním. Až  jednoho dne, když se oteplilo a sluníčko se vyhouplo na oblohu, objevila se nedaleko starého domku malá holčička. Všimla si našeho smutného medvídka. Vyprostila ho z pod starých matrací, oprášila a zamilovala si ho téměř okamžitě. Byl sladký a něžný se svým modrým čumákem, že na nic nečekala a běžela domů ukázat svůj nález babičce. Chudák medvídek byl v tak zbědovaném stavu, že jej babička musela na pár místech sešít a sem tam přidat i malou záplatu. Malá holčička mu začala říkat „Tatty Teddy“, tj. střapatý medvídek.

Až o mnoho let později se z malého smutného šedého medvídka stal symbol přátelství a lásky, který vnáší úsměv a radost do tváře každého, kdo se s ním setká.

I ke mě se dostal před několika lety onen střapatý medvídek. A příběh měl skoro podobný, jen netrpěl zimou. Zůstával však stranou všeho dění a bylo mu smutno. Před pár dny jsem doma hledala objekt vhodný k fotografování a najednou mi padly oči na šedého střapatého medvídka.
Vzniklo pár prvních fotografií, které jsou k vidění v Teddyho obrázkové galerii… a více o tom co se přihodilo následně  <<Celý článek>>